Předně je potřeba říci, že se psí masožravostí je to trochu složitější. Díky dlouhé evoluci po lidském boku se anatomie našich přátel přizpůsobila, a tak dnes – například oproti vlkům – dokáží trávit sacharidy. Samozřejmě by nešlo psa krmit ovocem jako hlavní složkou potravy, v roli pamlsku se ale jablko objevit může. Tento plod má navíc řadu látek, které prospívají nejen lidem, ale i psům. Jablka jsou výborným zdrojem vitamínu C. Sacharidy v nich obsažené jsou dobrým zdrojem energie, navíc mají vysoký obsah vlákniny, která do vyvážené psí stravy také neodmyslitelně patří.
Takže ano, psi mohou jablko v rozumném množství dostat. Dokonce se zdá, že řadě z nich vyloženě chutnají. Jistě nejeden chovatel pobaveně zjistí, že jeho čtyřnohý přítel, vybavený tělem bojovníka a chrupem dravce, jablíčka přímo miluje. Vhodné je dávat je psům z ruky jako pamlsek, čerstvě nakrájená i se slupkou. Pes by si ovšem neměl ukusovat z celého, naopak je potřeba jablko dobře nakrájet – tvrdé jadřince mohou být hlavně u menších plemen příčinou dušení.
Kyanid v jádrech
Zde je ale potřeba velmi zdůraznit, že ne vše je na jablkách tak pozitivní. Za všech okolností je potřeba se vyhnout tomu, aby pes konzumoval jablečná jádra. Ta totiž obsahují jed kyanid, který je dosti toxický. Teoreticky mohou jadýrka ublížit i lidem, vzhledem k naší tělesné hmotnosti je ale těžší se jimi skutečně otrávit. U menších psů či štěňat je toto nebezpečí o poznání větší.
Otrava kyanidem může vyvolat dušnost, nedostatek kyslíku v plicích a vést k udušení. V podstatě platí, že malé množství jader by nemělo ani psa ohrozit – musíme ale mít pod kontrolou, že zvíře v záchvatu hltavosti nesežere mísu celých jablek nešikovně odloženou na konferenčním stolku. Kyanid se navíc z těla vyplavuje pomalu, takže nebezpečná může být i dlouhodobá konzumace po malých dávkách.
Jezení jadýrek se lze ale snadno vyhnout právě nakrájením jablka, ostatně to je nejlepší způsob, jak s tímto ovocem zacházet jako se psím pamlskem. Pokud jde o další potenciální rizika pojídání jablek, tak asi jen dodejme, že vše je otázka míry. Toto ovoce sice obsahuje výše popsané látky v prospěšných koncentracích, při přejídání ale neprospívá ani vláknina a už vůbec ne sacharidy. Navíc jablkům chybí bílkoviny a tuk, což má být převažující základ psího jídelníčku.
Na druhou stranu jsou jablka bezpečnější pro zuby, než se někdy traduje. Díky jejich šťavnatosti totiž jen poměrně málo cukru ulpívá na psích zubech, takže v tomto směru by při běžné péči o zuby nic hrozit nemělo. Také většina psích alergií na jídlo se pojí s bílkovinami, takže šance alergické reakce na jablka by měla být minimální.
Sečteno a podtrženo: ačkoliv bychom své psí mazlíčky rozhodně při sestavování jídelníčku měli chápat jako masožravce, přesto jim kousek ovoce dokáže udělat radost. Právě jablíčka jsou dobře známým příkladem ovoce, které spoustě psů chutná – a není nic špatného na tom, když si čas od času kousek jablka svým hladovým, mlsným pohledem u člověka vyprosí.
Vstoupit do diskuze (0)