Tzv. gastrointestinální poruchy mohou příčinu jak v problémech s trávením, tak například v potravinových alergiích či nevhodných složkách krmení. Úprava jídelníčku bývá nejlepší cestou, jak kočkám s citlivým žaludkem pomoci. Je ale potřeba vědět, že změny stravy nesmí být náhlé a vždy je lepší konzultovat je s veterinářem.

Jak vlastně poznáme, že má naše kočka citlivé zažívání? Samo zvracení je totiž symptomem celé řady různých chorob. Vykašlávání chlupů zase není pro kočky tak přirozené, jak si lidé myslí – srst by správně měla procházet traktem bez komplikací. Její hromadění opět může být dáno poruchami zažívání, příčin ale existuje více.

Velmi vzácné zvracení ani nebývá považováno za poruchu, každé kočce se může někdy udělat zle. Pokud ale mívá zažívací obtíže častěji, než zhruba jednou do měsíce, pak je lepší zpozornit. V podstatě je nejlepší přístup vzít kočku k veterináři a pomocí zevrubné prohlídky zjistit, zda za citlivostí jejího žaludku není něco jiného. Díky včasné návštěvě zvěrolékaře se dají například v rané fázi podchytit nádory a podobné závažné a skryté problémy. Touto optikou není nejlepší nápad si říci, že zvíře sice často zvrací, jinak ale vypadá vitálně, a tak jde nejspíše pouze o citlivost.

Zdlouhavý proces změny

Při změnách jídelníčku pro citlivé žaludky se postupuje tak trochu metodou pokus-omyl. Chovatel může hledat, jaké složky stravy kočce nedělají dobře jejich postupným vyřazováním. Je ale potřeba mít na paměti, že je to poměrně zdlouhavý proces. Jídelníček by se měl měnit postupným přechodem od staré stravy k nové. Zároveň může trvat i tři měsíce, než se metabolismus kočky úplně očistí od složek starší stravy.

Neexistuje sice univerzální návod na jídelníček pro kočky trpící citlivostí, přesto je možné vypíchnout alespoň některé vhodné složky stravy. Základ je výborná stravitelnost – je proto vhodné, aby strava neměla příliš mnoho tuků a obsahovala přiměřené množství bílkovin a sacharidů. Zjednodušeně řečeno by takové kočičí krmení mělo být hodnotné, ale poměrně prosté.

Samozřejmostí je vyhýbat se všem potenciálním zdrojům špatných reakcí – lepek, laktóza či barviva – což jsou látky, které pořád můžeme v některých levnějších druzích krmení najít. Naopak je zajímavé sledovat prospěšná aditiva pro trávení, jako je například rozpustná vláknina, omega-3 mastné kyseliny či zvýšené množství vitamínů.

Alergie na maso

Pro obzvlášť citlivé kočky, u kterých nejspíše hraje roli i nějaká alergie, je potřeba hledat hypoalergenní druhy krmení. Kočce se může rozvinout alergie na jakýkoliv druh bílkoviny, ačkoliv je masožravec. Málokdy se ale objevuje na ty druhy masa, se kterými se jako kotě vůbec nepotkala. Některé studie pak naznačují, že mezi proteiny jsou nejčastějšími zdroji alergií hovězí, kuřecí a rybí maso.

Obecně pak platí, že speciální, někdy komerčně nazývané „superprémiové“ značky krmení by měly být zpracované s velkým důrazem na čistotu a původ surovin. Jakékoliv podezření na alergie je ale nutné řešit s veterinářem, těžší formy potřebují stravu opravdu speciální a někdy těžko dostupnou.

Kromě změny obsahu krmení pak může kočkám s citlivým zažíváním pomoci i změna formy potravin. Někdy pro zjemnění dráždění žaludku stačí pracovat s konzistencí jídla, například nahradit suché granule úplně konzervovanou stravou, s důrazem na vysoký obsah bílkovin. Rovnice platí i obráceně, některé kočky zkrátka potřebují pro nedráždění žaludku hlavně stravu pevnou a suchou.

Více malých porcí

Podobně lze pracovat i s harmonogramem krmení. Častěji se podrážděné zvracení objeví u těch jedinců, kteří naráz zhltají příliš velké porce. Někteří odborníci říkají, že kočky jsou anatomicky a evolučně uzpůsobené spíše ke konzumování menších, pravidelných dávek stravy. Ostatně jejich žaludek je v klidovém stavu velký jen asi jako pingpongový míček. Stále častěji se tak doporučuje dávat kočkám spíše menší, ale častější porce. Což je něco, co může velmi pomáhat i všem kočkám s citlivým žaludkem.

Gastrointestinální citlivost může mít širokou škálu – od drobných sklonů k podráždění zažívání, až po silné obtíže. Kočky ale milují jídlo, a tak je na chovateli, aby hledal pro svého mazlíčka vhodnou cestu. Naštěstí už dnes nejsou tyto šelmičky závislé na tom, co si uloví – my tak můžeme vhodnou stravu pro ně vybírat o to pečlivěji.