Chuť nepatří u psů k nejrozvinutějším smyslům, přítomná ale samozřejmě je. Pomáhá jim nejen při pochutnávání si na jídle, ale také při poznávání světa. Oproti lidem, kteří mají asi 9000 chuťových pohárků, jich ale psi mají pouze zhruba 1700. Jejich rozdělení na jazyku je ovšem skoro stejné, jako je tomu u nás. Pohárky hořké a kyselé chuti bychom našli blíž ke kořeni, zatímco sladké a slané spíš na špičce jazyka. Chuť se u psů naplno rozvíjí už v prvních týdnech života, s věkem její citlivost spíše klesá.

Psí chuťové receptory jsou skvěle vyladěné na maso, tuky a látky s masem spojené, což je v podstatě evoluční dědictví po předcích. Kvůli omezenému počtu receptorů je ale možné, že tito naši mazlíčci sice poznají oblíbené maso – k čemuž jim dopomáhá výborný čich – ale velmi špatně rozlišují chutě jednotlivých druhů. Podobné je to, když si pes příležitostně zobne kousek sladkého ovoce – mezi malinami, jahodami a borůvkami asi nevidí moc rozdíl.

Citlivost na vodu

Zajímavé je zvláštní citlivost receptorů na vodu. To je pozorované i u koček a dalších masožravců, lidé tuto vlastnost v podstatě nemají. Ne, že bychom nevnímali chuť vody, ale specialitou psů a koček je soustředění receptorů na špičce jazyka, které se stávají obzvlášť citlivými při žízni či během jídla. Divoká zvířata to tedy v podstatě nutí pít dostatek vody a nepodlehnout po lovu dehydrataci, což zůstalo i našim „dravým“ mazlíčkům.

Pokud jsme ale řekli, že psí jazyk sám o sobě není příliš citlivý, pak ale nesmíme zapomínat, že smysl chuti je těsně provázaný s čichem. A není potřeba zdůrazňovat, že v čichových schopnostech psi naprosto excelují. Právě aromata potravy tak u psů hrají mnohem důležitější roli než samotná chuť. Navíc mají zvláštní čichový orgán na patře úst, který jim v podstatě umožňuje „ochutnávat“ skrze čich. Pokud pes zachytí molekuly vůně nějaké potraviny, pak dokáže mnohem přesněji než my čichem určit, jak asi bude chutnat. Kombinace čichu a chuti tak vytváří skvělý analytický nástroj, který kompenzuje a vlastně i překonává nedostatek chuťových pohárků.

Jak jsme řekli, psi mají receptory obdobně strukturované jako člověk, rozpoznávají proto základní chutě stejné škály. Zajímavé ale je, že se jim nerozvinula mimořádná citlivost na sůl, jako máme my. To je důsledek jejich masožravého jídelníčku, který jim v divočině poskytoval dostatek soli. Člověk oproti tomu musel – podobně jako býložravci – sůl doplňovat i z dalších zdrojů, a proto je pro něj slané jídlo podvědomě mnohem lákavější, než je tomu u psů.

Chuť na sladké

Někteří vědci se ale domnívají, že ani divocí předci psů nebyli stoprocentní masožravci. Naši čtyřnozí přátelé mají totiž překvapivě dobře vyvinutou citlivost na sladké chutě, což je nejspíš důsledek dávné potřeby doplňování jídelníčku divokým ovocem a bobulemi. Nejeden chovatel ví, s jakým nadšením si pes dovede pochutnat například na jablku. Což zároveň vede v současnosti k tomu, že musíme trochu hlídat, aby pes neměl cukru v jídelníčku zase příliš.

Hodně obecně lze říci, že psi se spíše vyhýbají příliš slaným, kyselým, hořkým a pálivým chutím. V podstatě poslouchají instinkt, který jim říká, že kyselá či hořká potrava dost možná není bezpečná k jídlu, neboť tyto chutě signalizují přítomnost bakterií. To ostatně umožňuje některým výrobcům vyrábět psí repelenty, které mají bránit například okusování nábytku. Stačí, když je takový sprej založený na hořké chuti. K ostrým, kořeněným chutím ještě dodejme, že psi je vlastně vnímají slabě, o to hůř ale snášejí fyziologickou reakci pocitu pálení.

V podstatě to jde celé shrnout tak, že ač psí chuť sama o sobě není nejlepší, pejsci žádný handicap nemají díky mimořádně citlivému čichu. Sám o sobě jim tento nástroj umožňuje skvělou orientaci v tom, co je jedlé a co není – a zároveň pro ně ale představuje trochu nebezpečí. Psi získávají čichem takovou spoustu informací, že intenzivním pachům někdy nedovedou odolat. To má za následek konzumaci i prapodivných věcí, jako jsou špinavé ponožky, některé saponáty, zvířecí exkrementy. V praxi to pak vysvětluje i to, jak si pes – namísto přesné orientace co je pro něj dobré a co ne – pořídí zažívací problémy například zhltáním plné mísy marinovaného masa, špatně hlídané při zahradním grilování.