Aby kotě přežilo, je nutné mu poskytovat náhradu mateřského kojení tak dlouho, než se dostatečně vyvine a zesílí k přijímání jiné potravy. Obecně platí, že na mateřském mléce jsou koťata zcela závislá asi tři týdny života, v menší míře ale kočka může kojit až do šesti až osmi týdnů. Náhradou za toto přirozené krmení je pak odchov na lahvičce.

Dnes jsou dnes naštěstí na trhu dobře dostupné lahvičky s vhodnou savičkou pro koťata. Ty od lidských mláďat totiž bývají příliš velké. Sada pro odchov mláďat obvykle také obsahuje další důležité propriety, jako jsou čisticí kartáčky, dávkovače a podobně. Také se v dnešní době již běžně prodává umělé mléko, které je svým složením pro koťata naprosto vhodné.

U zcela novorozených mláďat je pak obvykle potřeba krmit několik dní ne lahvičkou, ale kapátkem. I to se dá pořídit ve společné sadě pro odchov, použít se ale dají i různá kapátka lékárnická. U nejmenších koťat je totiž ten problém, že ještě nedokáží pořádně sát. Lahvička může být speciálně uzpůsobená, kočičí bradavku ale dokonale nenahradí, a tak je mechanika sání z ní přeci jen trochu odlišná. V případě tak mimořádné situace, jako je záchrana novorozených koťat, je ale dobré se vždy poradit s veterinářem, který může doporučit nejvhodnější postup.

Až dvanáctkrát za den

Ještě je potřeba říci, že péče o koťata je časově mimořádně náročným úvazkem. Podle velikosti a zdravotního stavu se kotě průměrně krmí 9x–12x denně. V prvních dvou týdnech života potřebují jíst v podstatě každé dvě hodiny během dne a co čtyři hodiny v noci. To je něco, co ne každý člověk s klidem zvládne nebo si může dovolit s ohledem na jiné povinnosti. Na druhou stranu jde ale o záchranu života.

Příprava mléka bude velmi povědomá těm, kdo někdy krmili umělou stravou lidské miminko. Lahvičku a savičku (případně kapátko) je nutné vždy sterilizovat alespoň pětiminutovým povařením. Nová savička obvykle nemá dírku, její rozměr přizpůsobujeme síle kotěte. Neměla by ale být příliš velká, aby mléko neteklo příliš rychle. Zároveň samozřejmě musí být zvíře schopno stravu z lahvičky vytáhnout.

Sušené mléko se míchá v poměru podle návodu na krabici, kde by měly být i přesné informace o dávkování podle věku či váhy. Ideální je mléko zahřívat až po smíchání (tedy nemíchat ho v horké vodě a pak chladit) ponořením lahvičky do teplé lázně. Je potřeba dosáhnout teploty těla. Ta je sice u koček trochu vyšší, než je tomu u lidí, v rámci tolerance se ale snese klasický „kapkový test“ – při kápnutí mléka na zápěstí by nemělo být cítit ani jako studené, ani jako horké.

Hlavně opatrně

Kotě si položíme na klín, obzvlášť u menších z nich ho můžeme jemně zabalit do přikrývky, aby při pití neprochládalo. Nezapomínejme, že kočka novorozená mláďata skoro neustále zahřívá. Nikdy zvíře nedáváme na záda, mělo by ležet na bříšku, stát či sedět. Aniž bychom zvedali hlavičku, vložíme mu do úst kapátko či lahvičku. Tato fáze je asi nejrizikovější. Příliš rychle tekoucí mléko, či hlavička držená pod špatným úhlem, může vést k vdechnutí krmení do plic, což hrozí fatálními následky. V podstatě je potřeba postupovat opatrně, a tak trochu se nechat zvířetem vést.

Kotě by mělo začít sát instinktivně. Pokud váhá, zkontrolujte savičku, zda není zase příliš těsná. Někdy se reflex spustí při lehkém poklepání na hlavičku či záda, aby si zvíře uvědomilo, že má lahvičku v ústech. Pokud se tak nestane a kotě prostě nepije, je potřeba rychle vyhledat odbornou pomoc. Nesmí totiž hladovět více jak pár hodin.

I kotě si musí říhnout

Podobnost s lidským miminkem je u kotěte i v tom, že si potřebuje po jídle odříhnout. Toho jde asi nejlépe dosáhnout položením ruky pod podbřišek a lehkým poklepáváním druhou rukou na záda. Zdůrazněme, že všechno musí probíhat mimořádně jemně. Nejen, že jsou koťata křehká, ale hlavně je takto můžeme lehko přivést ke zvracení.

Pokud si kotě neříhlo, nevadí. Velmi pravděpodobně se uvolní v dalším kroku. Po jídle je totiž také potřeba stimulovat vylučování. Kotěcí útroby nemají ještě tak rozvinuté pohyby peristaltika, malé zvíře je i v tomto ohledu naprosto závislé na matce. Ta koťatům svým hrubým jazykem olizuje oblast řitního otvoru a genitálií, čímž je nejen čistí, ale hlavně masíruje a vyvolává v nich tak vylučovací pohyby. Jakmile kotě trochu odroste, začne mu vylučovací systém pracovat sám, zhruba v prvních dvou týdnech života je ale nedostatečná stimulace může i zabít.

Mateřská masáž a pak spánek

Kočičí mateřskou masáž můžeme nejlépe napodobit tak, že zvíře v příslušných místech jemně otíráme teplou, vlhkou žínkou. Je potřeba dbát na tom, abychom kotě příliš nedřeli a nepodráždili mu tak kůži. Také se nelekněte toho, že zvíře hned vylučovat nezačne. Obvykle to trvá několik krmících cyklů, než se mu trávení správně rozhýbe a vyloučí nějaké exkrementy. První močení pak trvá ještě o něco déle.

Po krmení a masáži nastává další zásadní fáze: nechte kotě vyspat. Kočičí děti spí ještě více než dospělí – což v praxi znamená, že v prvních týdnech života mimo jídlo spí skoro pořád. Při péči o malé kotě bychom měli každý den kontrolovat jeho hmotnost. Ta se může lehce lišit podle plemene, obecně lze ale říci, že by mělo prosperující kočičí mládě přibírat asi 14 gramů denně po dobu dvou prvních dvou týdnů. Pokud tomu tak není, opět je nutné vyhledat urychleně pomoc veterináře. Je možné, že kotě potřebuje nějaké doplňky stravy, špatně přijímá potravu či trpí nějakou nemocí.

Jak je vidno, péče o kočičí miminko je stejně náročná, jako je tomu u lidského novorozence. Ovšem s tím, že koťat z jednoho opuštěného vrhu může být více. Každý chovatel, který se navzdory tomu rozhodne pokusit se zachránit životy opuštěných mláďat, si zaslouží obdiv. Přiznejme si, že ne vždy se to povede, příroda dovede být někdy nelítostná. Je ale pocit k nezaplacení, když může člověk vidět, jak kdysi naprosto bezbranné kotě díky jeho péči vyrostlo ve zdravou, silnou kočku.