Schopnost křečků křečkovat potravu dokáže znovu a znovu překvapit nejen začínajícího chovatele. Když křeček najde něco dobrého, instinkt mu velí přenést si to do bezpečí hnízda. Začne si tedy jídlem plnit své lícní torby a tu se nestačíme divit, co takhle malé zvířátko, vážící maximálně pár desítek gramů, do sebe dokáže napěchovat. Podle některých měření v takovém případě hlava až ztrojnásobuje svůj objem.

Lícní torby jsou totiž pozoruhodný orgán, kterým matička evoluce tyto hlodavce s velkým apetitem vybavila. Jejich název je vlastně zavádějící, neboť rozhodně nesahají jen do oblasti lící. Naopak, tyhle přepravní potravinové biovaky se totiž ve skutečnosti dokážou natáhnout tak, že sahají křečkovi až do oblasti pánevní.

Díky tvaru kůže a tkání se při pěchování nenafukují jako balónek do prostoru, ale protahují se jako pytle podél těla. Hezky to ukazují snímky z dokumentu stanice BBC, ve kterém křečka snímali pomocí rentgenových paprsků.

Na záběrech je vidět, kterak obsah misky postupně celý mizí křečkovi v tlamičce a jak drobné zvířátko najednou nabývá na objemu. Některé z oříšků si pak křeček v lícních torbách odnáší opravdu až u pánve.

Křeček sbírá potravu pod dohledem rentgenu - situace předtím a potom. | zdroj: BBC/youtube.com

Dalším trikem v křeččím rukávu je pak vyprazdňování toreb. Čekali bychom asi, že si z úst vytáhne leda tak směs slin, drobků a polámaných kousků stravy. Opak je ale pravdou – potrava vypadá úplně netknutá, a to včetně křehčích věcí. To je vedle hlodavčí zručnosti dáno i tím, že lícní torby neobsahují žádné slinné žlázy.

Takový nástroj je vlastně velkou evoluční výhodou, neboť jste díky němu schopní mnohem lépe využít zdroje potravy, dobře vytvářet zásoby a nemusíte se vystavovat nebezpečí, že zatímco si budete mimo bezpečí doupěte pochutnávat, něco si pochutná na vás. Jistou formu lícních toreb tak mají i některé druhy opic, veverek či například ptakopyskové. Skutečnými přeborníky co do schopností a efektivity ale zůstávají křečkové.