Grit je společný název pro různé sypké, pískovité hmoty, která se přidává ptákům ke konzumaci. Má sloužit jako pomoc při trávení celých semen. Ptáci obecně totiž konzumují poměrně velké množství potravy, jejich létavá těla totiž potřebují dostatek energie. Některé druhy ptáků ale mají problém s tím, že jsou slupky, na rozdíl od vnitřků semen, pro ptačí žaludek velmi špatně stravitelné. Grit slouží v podstatě jako brusivo, které v žaludku pomáhá rozrušovat pevná semena (typicky slunečnice), a tím je dobře strávit. 

Existují dvě základní varianty gritu: nerozpustný je složený z malých kamínků (křemičitany, vápence atd.). Není stravitelný a zůstává v těle někdy po překvapivě dlouhou dobu, dokud jej zvíře nevyloučí. Rozpustný grit má organické složení, nejčastěji jde o rozemleté skořápky, sépiové kosti a podobně. Nejčastěji jde tedy prostě o vápenec. Ten se dokáže v žaludku neškodně rozložit, ačkoliv je ale dobrým zdrojem vápníků, nestačí často na pomoc s rozrušováním celých semen. 

Pro koho je vhodný?

Základní otázka tedy zní: Kdo vlastně potřebuje grit? Ačkoliv je často inzerován i jako vhodný pro papoušky, a někteří chovatelé jsou naučení jej papouškům dávat, teoreticky by u nich potřeba být neměl. Papouščí druhy jsou zvyklé si semena zobákem loupat, navíc mnohé krmné směsi je obsahují už naloupaná. To samé ale překvapivě platí i pro většinu pěvců. Celá semena polykají například hrdličky, našlo by se ještě i pár dalších výjimek. 

S takovým výčtem se zdá, že grit skoro žádné opodstatnění nemá. Navíc musíme dodat, že nerozpustný grit může být při špatném dávkování nebezpečný, neboť dovede ucpat trávící soustavu. Řada chovatelů navíc k této diskuzi dodává, že chovají ptáky desítky let a nikdy grit nepotřebovali. 

K tomu se ovšem dodává, že v některých chovatelských komunitách – například v Austrálii – se podávání písčitého gritu bere jako samozřejmost. Někteří veterináři navíc uvádějí, že jsou známé případy papoušků, kteří trpěli nespecifickými obtížemi, obecně řekněme slabostí a chřadnutím, jakmile se jim ale začal přidávat ke krmení grit, znatelně ožili a začali prosperovat. 

Rozpustný, nebo nerozpustný?

Kdybychom tuto debatu, která se v odborných kruzích neustále vrací, chtěli nějak rozmotat, měli bychom postupovat po bodech. Nejprve si „odškrtněme“ grit rozpustný, tedy z organického vápníku. Ten nepředstavuje žádné potenciální riziko, má výhody tím, že dodává vápník do stravy a alespoň částečně může trávení podporovat. Vůči němu tedy panují nejmenší výhrady. 

Grit nerozpustný, písčitý má na jedné misce vah teoretickou možnost pomáhat ptačímu zažívání. Ovšem s velkým ALE: podle většiny odborníků by drtivá většina zdravých papoušků i pěvců neměla polykat semena celá, a proto vlastně s trávením pomáhat nepotřebují. Jsou ale známí opeření mazlíčci, kterým grit pravděpodobně skutečně pomohl.

Na druhé misce vah leží nebezpečí z ucpání trávící soustavy gritem (opět existuje řada popsaných případů) a pochyby o skutečném účinku této hmoty. Trochu šalamounsky tak musíme zkonstatovat, že konečné rozhodnutí je na chovatelích. Pokud vidí, že jejich zvíře dobře prospívá, není asi potřeba podobná aditiva aplikovat. Řeší-li ale těžko uchopitelné příznaky chřadnutí a slabosti, mohou po dohodě s veterinářem o nasazení gritu uvažovat. 

Pozor na dávkování

Závěrem podtrhněme nutnost správného dávkování, pokud už se chovatel rozhodne grit svým mazlíčkům dávat. Často se objevuje kompulzivní požírání této směsi a absolutně nejde spoléhat na to, že rozumný papušek se přeci nepřecpe speciálním pískem.

Doporučené dávkování se velmi liší, obecně ale platí, že se bavíme o překvapivě malém množství. Musíme si uvědomit, že grit v podstatě dlouhodobě leží v zažívacím ústrojí a jen pomalu odchází z těla. Proto některé zdroje uvádějí asi jen osminu až polovinu čajové lžičky (podle velikosti papouška) každé dva roky. Jiní odborníci doporučují pro velké papoušky až půl lžičky dvakrát ročně. V podstatě ale platí v tomto případě zlaté pravidlo, že méně je více a že zahlcení zažívacího systému gritem je mnohem akutnější a nebezpečnější stav než jeho potenciální absence při krmení.