Vodní želvy sice dýchají vzduch a umí se pohybovat na souši, přesto vodu ke svému životu potřebují. Je to mimo jiné proto, že drtivá většina z nich neumí na souši pořádně konzumovat potravu. Musí si kořist stáhnout pod hladinu a tam ji pozřít. To má pro chovatele jeden nepříjemný vedlejší efekt – želví hostiny poměrně dost znečišťují akvárium. Kvalitní filtr pomáhá, přesto je potřeba sledovat, zda už voda přeci jen není špinavá příliš. Někteří chovatelé si pomáhají tak, že na krmení umisťují želvy do zvláštní nádoby.

Při péči o vodní želvy je také potřeba dbát o bezpečnost - želví kousnutí má nečekanou sílu. Větší jedinci nemají problém s prokousnutím kůže. Želva může chňapnout po ruce nejen jako součást obrany či agrese, ale také při lovu jídla. Proto není dobrý nápad pokoušet se vodní želvy krmit z ruky. Chovatelé často užívají pinzety – ruce mají jakž takž chráněné, a navíc si mohou pohlídat, aby na dno akvária nepadaly přehlédnuté kousky masa.

Abychom to s těmi "dravci" trochu upřesnili, je potřeba dodat, že celá řada nejoblíbenějších druhů – např. želva nádherná – přijímá potravu jako všežravec. Sice v přírodě aktivně loví, potřebuje ale i rostlinnou stravu. Poměr je při tom takový, že mladé želvy těchto všežravých druhů jsou spíše masožravci. Až s pokročilejším věkem dávají stále častěji prostor v jídelníčku i rostlinám.

Granule, ryby a zelenina

Vodní želvu bychom tedy měli krmit potravou složenou v podstatě ze tří složek: Lze dávat hotové granule, je ale potřeba pečlivě vybírat. Granule musí mít vysoký obsah masa, ideálně rybího. Želví směsi bývají obohacené o potřebné vitamíny a minerály, řada z nich ale nemá právě nejlepší složení. Někteří chovatelé dokonce doporučují raději psí granule prémiové kvality.

Živočišné bílkoviny, čili prostě maso, by měly tvořit podstatnou složku potravy. Opět ale záleží na kvalitě, naopak kvantita může jít stranou. Prodávají se sušené rybky pro želvy, chovatelé přikrmují žížalami, hmyzem a larvami, mladé želvy často dostávají nitěnky. Krmit se dá dokonce i různými plži a to včetně ulity.

Jako přilepšení je možné dávat malé kousky syrového masa – hodně libového a pokud možno co nejméně tučného. Udává se, že je dobré se úplně vyhnout vepřovému, za to kouskem kuřecího (i vařeného) žádný krunýř nepohrdne.  Ze všech mas jsou ale nejvhodnější ryby – ať už jde o kousky z většího filetu či o celé rybičky typu grundle.

Pokud jde o rostlinnou stravu, tak například u želvy nádherné se uvádí, že v přírodě tvoří až 40 procent veškeré zkonzumované potravy, zbytek připadá na lov.  V želvím akváriu většinou nemáme vodní rostliny, kterými se v přírodě želvičky krmí, můžeme ale želvičce dávat natrhanou zeleninu (např. mrkev, kapusta, dýně) a byliny (hlavně pampelišky, mají vysoký obsah vápníku). Jako pamlsek pak poslouží ovoce, nejčastěji hrozny, jablka či různé bobule.

Znovu zopakujme, že krmit se musí do vody. Při tvorbě jídelníčku musíme dbát nejen o vyvážený přísun vitamínů, ale především vápníku. Ten je pro želvy klíčový, proto se někdy dává k okusování sépiová kost.

Existují rozdíly mezi různými druhy, obecně ale takovýto dravý jídelníček uspokojí většinu běžných želv. Zlatým pravidlem každého chovatele by mělo být to, že jídelníček připravuje s rozmyslem. Dbá o čistotu akvária i stravy, sleduje, jak dobře zvíře žere. Vždy bychom si zkrátka měli pamatovat, že spokojenost a zdraví mazlíčka začíná u dobrého a zdravého jídla.