Výrobci prémiových značek krmiva pro psy se snaží dodržovat kvalitní složení svých výrobků. Přesto zastánci přirozené stravy tvrdí, že vysoce zpracované stravě je nejlepší se vyhnout úplně. Jejich argumentům by nová studie mohla nahrávat. Hned na úvod prozraďme závěr celé práce: autoři uvádějí, že pokud byl jídelníček mladých psů založen na nezpracovaném masu, zbytcích z lidské kuchyně a syrových kostech, pak bylo zdraví jejich zažívacího ústrojí lepší než u štěňat krmených běžnými granulemi založenými na sacharidech.

Finský vědecký tým vycházel z dat, která od roku 2009 sbírá projekt DogRisk probíhající na univerzitě v Helsinkách. Ten se zaměřuje na sběr dotazníkových informací mapujících stravu psů. Vědci si kladli otázku, jaký je vztah mezi jídelníčkem v raném věku a výskytem chronické enteropatie, tedy dlouhodobého onemocnění zažívacího traktu, který v pokročilém věku trápí psy zvracením, průjmy a ztrátou hmotnosti.

Poměrně jasné výsledky

Díky rozsahu projektu DogRisk bylo možné získat poměrně velký vzorek informací. Vědci tak měli k dispozici odpovědi mapující jídelníček 4681 štěňat (ve věku 2 až 6 měsíců) a 3926 mladých dospělých psů (6 až 18 měsíců věku). Sběr dat probíhal už od uvedeného roku 2009, proto se mohli badatelé obrátit na chovatele s odstupem několika let. Zjistili tak, že syndrom chronické enteropatie se v dospělosti projevil u 1016 jedinců ze skupiny štěňat (21,7 %) a 699 ze skupiny dospívajících a mladých psů (17,8 %).

Při porovnání stravy s jídelníčkem se ukázalo, že staticky zřetelně nižší procento psů získalo zažívací problémy tehdy, pokud v mládí jedli několikrát skloňovanou „přirozenou“ stravu. Jejich jídelníček tak zahrnoval syrové maso, orgány, syrové ryby, vejce, kosti, ale i vhodné zbytky lidské stravy, například pečené brambory či ryby. Nechyběla ale ani zelenina či některé druhy ovoce. Na druhém pólu spektra pak byli ti, jejichž dětský jídelníček zahrnoval především vysoce zpracované granule, často s výrazným obsahem sacharidů.

Při statistickém zhodnocení údajů se tak dalo říci, že pokud střední hodnotou je průměr výskytu syndromu enteropatie, pak štěňata s přirozenou stravou měla v dospělosti tento výskyt o 22,3 procenta nižší. Naopak malí pejsci krmení takřka výhradně granulemi o 28,7 procenta vyšší. Pokud šlo o dospívající psy, pak rozdíl činil jen 12,7 procenta nižší či 14,6 procenta vyšší riziko. Efekt přirozené stravy byl tedy vyšší, pokud ji pes dostával v raném věku.

Chrupavky ano, žvýkací kůže ne

Z údajů pak autoři vyčetli i vhodnost konkrétních potravin, kupříkladu štěněcí jídelníček obohacený kostmi a chrupavkami několikrát týdně odpovídal poklesu nebezpečí syndromu enteropatie o 33,2 procenta, bobulnaté ovoce pomáhala snížit toto číslo o 28,7 procenta. Naopak zpracovaná a chemicky čištěná žvýkací kůže jako pamlsek zvyšovala riziko o 117,2 procenta.

Autoři sami uvádějí, že jejich závěry nelze vztahovat na všechny psy a uvádějí, že by byly potřeba další potvrzující studie, stejně jako výzkumy sledující stravování psů po celý život. Nelze totiž vyloučit, že výskyt syndromu zhoršuje nějaký další faktor, který vědcům unikl. Navíc se zaměřovali na jeden konkrétní syndrom, stravování je komplexnější záležitost.

Získaná data ale rozhodně stojí za pozornost, protože v této podobě se zdá, že skutečně potvrzují vhodnost stále populárnějšího „barfování“ u psů, tedy preferování syrové a nezpracované potravy.