Ve své kubánské haciendě Finca Vigia jich na konci života choval snad přes 50. O kočkách se opakovaně vyjadřoval jako o největších láskách svého života. Při psaní prý rád choval kočku v klíně nebo ji držel při sobě a říkal jí "továrna na předení".

Slavný je jeho výrok, že s kočkami se to má tak, že jedna prostě vede k druhé a další a další. Ve svém slavném románu Komu zvoní hrana říká: "žádný tvor není tak svobodný, jako kočka". Návštěvníci slavného spisovatele říkali, že minimálně u něj doma to platí určitě.

Hemingwayovi přátelé vzpomínali, že všechno začalo tím, že kočky nejprve dostaly vlastní ložnici, nakonec se staly vládkyněmi celého kubánského domu.

Někdo by možná vysledoval kočičí stopy ještě dál do minulosti: jako chudý mladík pobývající v Paříži si prý později slavný spisovatel opakovaně povzdychl, že je na tom tak špatně, že si nemůže dovolit ani kočku. Inu, na stáří to dohnal více než dostatečně. Jeho kočky neměly nikdy nouzi o lososí maso. Jistým výstřelkem spisovatele bylo, že když popíjel dopřával i kočkám - do mléka jim prý přidával whisky.

Slavný spisovatel s kočkou na klíně | zdroj: Hemingway's Cats/Ernest Hemingway Collection, JFK Presidential Library and Museum

Speciální libůstkou Hemingwaye bylo získávat kočky šestiprsté. Tato genetická porucha je sice vzácná, u některých plemen se ale vyskytuje relativně častěji. Kořenem jeho zájmu byla patrně pověra kubánských námořníků, že taková kočka nosí štěstí. Je známo několik případů, kdy mu takovou šestiprstou kočku někdo donesl k odkupu, neboť věděl, že u Ernesta neprodělá.

Dveře domu nezůstávaly zavřené ani kočkám zraněným a toulavým. Ostatně, oblíbená Hemingwayova kočka Boise se stala nesmrtelnou díky zvěčnění v jeho posmrtně vydaném románu Ostrovy uprostřed proudu.

Muzeum Ernesta Hemingwaye, které sídlí v jeho domě na Floridě (obýval jej ve 30. letech) se dnes pyšní tím, že je věrné odkazu velkého spisovatele i ve vztahu ke kočkám. Provozuje tak útulek, či chov, chcete-li pro asi 40 koček, přesně v duchu Ernestově.

Muzeum tvrdí, že většina jejich koček je potomky koček Hemingwayových, a i šestiprstých bychom tam několik našli. Co je na tom pravdy je těžko říci. Věřím ovšem, že nad obrázkem koček, které se tak jako před desítkami let válí v expozici v Hemingwayově posteli či na jeho psacím stole, by se velký spisovatel něžně pousmál.