Odborníci na kočičí chování doporučují proces návyku na přepravku začínat v raném věku a pracovat přitom s přirozenými instinkty a sklony zvířete. Můžeme se setkat s jedinci, kteří si na přepravní box nezvyknou nikdy, velmi často ale bázlivé až fobické reakce koček plynou z nějaké špatné zkušenosti v mládí či špatně vedeného zvykání si. Typické je, když chovatel nenašel čas pro aklimatizaci, ve chvíli nutné cesty pak kočku nacpal do přepravky násilím. To je něco, co může zanechat psychické následky po celý život, a zvíře bude na nádobu reagovat jako na nepřítele syčením a prskáním. Klíč tedy leží v pozitivních a negativních asociacích.

I proto se doporučuje začínat brzy a s dostatkem času a trpělivosti. Kočka by měla mít možnost postupného navykání si na přepravku podle svého tempa. Jinými slovy: nesmí ji poprvé vidět až tehdy, když se někam jede. Jak jsme řekli, ideální je pracovat s přirozenými kočičími instinkty. Pokud necháme přepravku nechat stát někde v bytě otevřenou, neunikne pozornosti zvědavé kočky. Pokud jsme navíc vnitřek vybavili jako příjemný pelíšek, pak spousta koček neodolá. Jak totiž asi ví každý chovatel, tyhle šelmičky milují uzavřené prostory, které jim poskytují pocit bezpečí a pohodlí.

Pokud interiér neumožňuje, aby přepravka někde byla umístěná nastálo, přesto bychom ji měli alespoň 24 hodin před cestou do bytu přesunout. Kočky mají mimořádně citlivý čich, část jejich fobie tak může být spojená s intenzivní „cizostí“ věci, což ještě umocňuje neznámý pach sklepa či garáže, odkud jsme přepravku donesli.

Nezapomeňte na odměnu

Velmi účinné pak je, pokud kočce při pobytu v přepravce servírujeme její oblíbené pamlsky či třeba šantu. Jakmile se zvíře uvelebí vevnitř – zatím s otevřenými dvířky – zaslouží si odměnu. Tím může vzniknout velmi silná pozitivní asociace s prostorem přepravky. Když se zdá po nějaké době, že už kočce tento objekt nedělá problémy a bere ho za svůj osobní prostor, můžeme zkusit poponášení. Je potřeba brát ohled na projevy mazlíčka – pokud bude ještě nervózní a chtít utíkat, je dobré tempo učení se trochu zvolnit. Nakonec si ale můžeme dovolit i jít ven a nakonec zkusit nastoupit do auta.

Základní body ve zkratce tedy jsou:

• Začínat v raném věku
• Učinit z přepravky pokud možno běžnou součást bytu
• Nebát se vybavit ji pamlsky, hračkami a známou dečkou
• Být trpělivý a chápavý

Neměli bychom ale podcenit ani to, jaký typ přepravky vlastně pořizujeme. Pamatujme, že spokojená kočka s pozitivním zážitkem cestování velmi usnadní. Hledejte takovou, která je pevná a z odolného plastu či podobného materiálu. Velmi pomáhá, pokud umožňuje horní i přední otvírání. Přepravky s možností otevření horního víka mohou dokonce snižovat stres u veterináře, jelikož je možné provést některé prohlídky bez toho, aby zvíře opouštělo známý osobní prostor.

Nepodceňte ani takové drobnosti, jako jestli nemají dvířka příliš hlučně cvakající zavírání, které by mohlo kočku lekat. Velikost by měla být jaksi v rovnováze: kočka musí mít pohodlný prostor, zároveň příliš velká přepravka by neposkytovala ten oblíbený pocit útulné, malé skrýše. Hodně koček kvůli pocitu soukromí preferuje takové přepravky, které nemají průhledné boční stěny. Pochopitelně musíme zohlednit i to, jak stabilně krabice stojí a jak dobře se čistí.

Jak jsme řekli, můžeme potkat kočičí jedince, kteří budou mít s přepravkami opravdu hluboký, nepřekonatelný problém. Vedle nich jsou ale zkušenosti řady chovatelů, kteří se svými kočkami procestovali kus světa také díky tomu, že se mazlíčci naučili brát přepravku jako ryze svůj osobní, soukromý prostor.